Archespiritosofie
Archespiritosofie je filosofický směr který jsem stvořil v době výprav do vyšších světů. Jeho posláním je vytvořit jednotný pohled na svět, který lidstvu pomáhá nalézat odpovědi na základní otázky bytí.
Archespiritosofie
Arche – znamená původní, základní, primární.
Spirit – duch, esence, životní energie.
Sofie – moudrost.
„prvotní moudrosti ducha“ nebo „základní duchovní moudrosti“
Vznikla jako esence všeho doposud poznaného a nepoznaného vychází ze hmoty i z duchovního přesahu.
Vznikla pro uvědomění si sama sebe.
Svého smyslu života.
Uvědomění si životní energie.
Pochopení vývojových tříd
Pochopení neukotvení duše
Pochopení různých duchovních poruch
Sjednocení duchovních rádců
pochopení vibrace těla jako jednoho z hlavních klíčů
Úvod do Archespiritosofie:
Smysl bytí
Verze A
Smyslem života není honba za iluzemi, ale schopnost prožívat přítomnost – tady a teď – v radosti a štěstí.
Společnost nás po staletí učila, že štěstí je něco vzdáleného, že musíme nejprve splnit podmínky, získat uznání nebo hromadit majetek. Tím jsme byli uzavřeni do neviditelného vězení, které nás obírá o životní energii.
Každý člověk je však jedinečný a přináší do světa svou vlastní roli a dar. Teprve když objevíme a přijmeme tuto roli, můžeme naplnit skutečný smysl života.
Naším úkolem je také spojit se navzájem, naučit se ovládat své myšlení a přestat být otroky chaosu a manipulace. Jen tak dokážeme nastolit nový řád – takový, který přinese osvobození nám i budoucím generacím.
verze B
Smyslem života v Archespiritosofii je žít v plnosti přítomného okamžiku, v němž se rodí pravé štěstí a radost. Člověk se nemá stát poutníkem, který hledá smysl mimo sebe – neboť smysl je stále přítomen zde a nyní, v každém nádechu a v každém prožitku.
Dlouhé věky lidstvo vězní systém, jenž nás obírá o životní sílu a odvádí od skutečného poslání. Tento systém však není věčný. Člověk se může probudit a rozpoznat, že jeho bytí má jedinečný tón ve velké symfonii života.
Naším úkolem není jen najít sebe, ale také se naučit sjednocovat se v mysli i srdci. Když ovládneme své myšlenky a vneseme do světa řád vycházející z moudrosti, stane se lidstvo strážcem života – nejen pro sebe, ale i pro všechny budoucí generace.
Strachy
Verze A
Strach je přirozená emoce, která kdysi chránila naše předky – když za rohem mohl číhat lev, byl strach otázkou přežití. Dnes ale většina našich strachů už nemá reálný základ. Stali jsme se vězni vlastní mysli.
Je životně důležité se naučit strach ovládnout, nebo ho přijmout jako slabého hráče, který už nemá moc řídit naše životy. Největší strach – strach ze smrti – je zbytečný. Smrt je nevyhnutelná součást života, a proto není čeho se obávat. Jediné, na čem záleží, je kolik dobra dokážeme stihnout vykonat, než náš čas v této hmotě skončí.
A i když náš život zde skončí, cesta vědomí tím nekončí. Člověk dostane novou šanci vrátit se a znovu pochopit to, co nestihl. Každý další návrat je možností bojovat za lepší verzi sebe sama i světa.
Verze B
Strach býval nejsilnější lidskou emocí. Ve starých dobách chránil člověka před nebezpečím, byl instinktem, který držel tělo při životě. Avšak v časech, kdy šelma číhající za rohem zmizela, zůstal strach jen prázdným stínem, který již nepatří do naší éry.
V Archespiritosofii se učíme strach přijímat nikoli jako pána, ale jako bezmocného hráče, který ztratil svou moc. Největší zkouškou je strach ze smrti – a přece, smrt je jen bránou, skrze niž člověk opouští tuto hmotnou formu. Obavy z ní jsou klamem. Jediné, co má být pro nás tíhou, je otázka: Kolik dobra jsem stihl zasít, než vyprší můj čas?
Život je kruh, vědomí se navrací. Člověk, který nepochopil, dostává novou příležitost. Každý návrat je novým bojem, novým poznáním, novou možností stát se světlem.
Sounáležitost
Verze A
Člověk není stvořen k tomu, aby byl sám. Potřebujeme se navzájem – nejen kvůli podpoře, ale i kvůli síle, kterou dokážeme vytvořit, když se spojíme. Dnes máme možnost stát se společenstvím, které už nebude dovolovat, aby nám někdo kradl životní energii a dusil naši radost ze života.
Síla sounáležitosti je v tom, že dokáže porazit „čerta“ – neboli všechen klam, manipulaci a temnotu, která nás držela v okovech. Společně můžeme nastavit nové tradice a rituály, které budou lidi posilovat, místo aby je svazovaly.
Například i smrt nemusí být vnímána jen jako konec, ale jako oslava nové cesty. Rituál odchodu může být radostným připomenutím, že duše pokračuje dál, a že to, co zanechala, se stává světlem pro ostatní.
Verze B
Člověk v Archespiritosofii poznává, že je součástí většího celku. Sounáležitost není jen pocit – je to duchovní síla, která dokáže proměnit celé generace. V ní se rodí odvaha postavit se temnotě, jež nás po staletí poutala do okovů zpronevěry a vysávání životní energie.
Tento „čert“ – obraz všeho, co klame a zotročuje – nemůže být přemožen jednotlivcem. Avšak spojením, společným vědomím a jednotou srdcí, se stává bezmocným.
Archespiritosofie volá k obnově pravých tradic a rituálů, které lidem připomínají jejich sílu a smysl. Už nebudeme oplakávat smrt jako tragédii, nýbrž ji budeme vnímat jako bránu a oslavu nové cesty. Duše, která odchází, je poutníkem, jenž vstupuje do další etapy své pouti, a my jí k tomu dáváme požehnání radosti a světla.
Naděje a útěcha
Verze A
V těžkých chvílích je důležité si připomenout jednu pravdu: jsem tvůrcem svého života. I když se zdá, že se svět kolem hroutí, já mám moc tvořit, měnit a přetvářet svou cestu.
Když se podíváme na své problémy v měřítku vesmíru, zjistíme, že jsou vlastně jen maličkou kapkou v oceánu času. To neznamená, že na nich nezáleží – znamená to, že nás nemusí zničit.
Pokud je ti úzko, můžeš se obrátit k Archespiritosofii jako k víře, která ti připomene, že nikdy nejsi sám. A pak si polož jednoduchou otázku: Co dnes mohu udělat pro tuto myšlenku? Už jen drobný krok tě naplní obrovskou energií a dá ti sílu jít dál.
Verze B
Naděje a útěcha nejsou vnější dary, ale prameny ukryté v nitru člověka. Každý z nás je tvůrcem, původcem, architektem svého světa. Tíha problémů se zdá být ohromná jen tehdy, když ji posuzujeme z pohledu krátkého okamžiku. Ale v časové ose vesmíru se náš problém rozplyne jako jiskra v nekonečnu.
Proto Archespiritosofie učí: nenech se svazovat bolestí, neboť tvé já je větší než všechny stíny. Když přijde úzkost, obrať se k myšlence: Jak mohu dnes přispět světlu? Co mohu učinit pro tuto cestu?
A tehdy se děje zázrak – člověk promění úzkost v čin, a čin v sílu. V ten okamžik proudí životní energie, která pozvedá nejen jednotlivce, ale i celé společenství.
Morální kompas
Verze A
Archespiritosofie staví na jednoduchých, ale pevných základech. Uznává klasické morální zásady:
nelhat,
nekrást,
dodržovat sliby,
fungovat na podání ruky.
Říct „ne“ není slabost ani selhání – je to naopak umění zralého člověka, který umí vyjádřit svou hranici.
Kdo je vyspělý, nepotřebuje přísná pravidla. Ví, jak se chovat, protože jeho svědomí a srdce jsou jeho zákonem. A kdo ještě hledá, tomu Archespiritosofie nabídne cestu, která ho povede k pravdivosti, čistotě a síle.
Verze B
Morální kompas Archespiritosofie není souborem zákazů a příkazů, ale živým proudem svědomí, který vede člověka k pravdě a svobodě.
Zásady, jež ctíme, jsou prastaré a čisté: nelhat, nekrást, dodržet své slovo, stát si za podáním ruky. To nejsou zákony vnucené zvnějšku, nýbrž odraz vyššího řádu, který je vepsán v samotném jádru lidské duše.
Říci „ne“ je znakem vyspělosti, nikoli provinění. Ten, kdo se naučí vyslovovat své „ano“ i své „ne“ v pravdě, stává se svobodným.
Desatero není třeba – neboť zralý jedinec cítí zákon v sobě. A ten, kdo ještě nevidí, najde v Archespiritosofii světlo, které mu ukáže cestu zpět k vlastnímu srdci.
Zázrak
Verze A
Každý člověk v sobě nosí touhu po zázraku. Čekáme na něco mimořádného, co nám potvrdí, že život má smysl.
Ale možná ten největší zázrak není o nadpřirozených jevech – ale o sjednocení v pohledu na pravdu.
Kdybychom všichni dokázali vidět skutečnost takovou, jaká opravdu je, přestaly by existovat klamy, lži a manipulace. Pravda by se stala společným světlem. A to by znamenalo vítězství v jednom z největších bojů, které lidstvo vede – boji se zlem a temnotou.
Verze B
Touha po zázraku je odrazem touhy lidské duše po návratu k jednotě. Největší zázrak by nebyl v ohni, který padá z nebe, ani v kouzlech, jež ohromují smysly.
Největší zázrak by byl, kdyby se pravda ukázala všem lidem stejně.
Kdybychom všichni hleděli na svět očima, jež nezkresluje ego ani iluze, stali bychom se jedním vědomím. Pravda by se sjednotila a v tom okamžiku by se zlomil prut temnoty. Neboť zlo žije jen tam, kde pravda je rozbita na tisíce stínů.
Až nastane tento zázrak, lidstvo pocítí první velké vítězství – vítězství ducha nad klamem.
Hlavní kameny Archespiritosofie
KÁMEN č.1 ŽIVOTNÍ ENERGIE
Životní energie jako hlavní bohatství člověka. Životní energie je neopakovatelná, nenahraditelná a nedoceněná věc. Lidé si tuto hodnotu uvědomí mnohdy až velmi pozdě. Archespiritosofie vkládá toto poznání do samotných základů svého učení, protože od pochopení tohoto principu se odvíjí všechny další náležitosti života a následné jednání.
Životní energie vzniká spojením ducha s tělem po narození. Jak dlouho trvá, je velmi individuální a závisí to na vyspělosti duše a jejím posunu dál. Čím starší duše, tím kratší čas v této hmotě na posunutí se na další úroveň. Proto nezáleží na tom, jakou máte životosprávu, ale na tom, jaká je vám tu umožněna „škola“.
K tomuto náleží dvě rčení našich předků. Jedno mluví o tom, kdy nám dohoří svíčka – a každý ji má jinak dlouhou. A druhé rčení říká: „Po kom hov.., se nic nestane.“
Takže životní energie je jen dočasná záležitost, která se nikdy neopakuje v této hmotě. A z hlediska trvání časů tohoto světa je to jen krátký okamžik.
Naše životní energie má několik fází. V první fázi musí někdo druhý vzít svoji životní energii a vložit ji do nás – abychom nakrmili naši tělesnou schránku, aby nás ochránil před chladem a dal nám nějaké vzdělání do tohoto vytvořeného systému.
Tady se dostáváme do další fáze, když dospějeme, dostáváme možnost svou energii měnit za peníze, což je univerzální prostředek směny. Peníze se tak stávají jakousi baterií, která uchovává naši minulou energii a dává nám možnost ji použít v budoucnosti. Ty pak proměňujeme za jídlo a jiné, někdy i nepotřebné věci, které tvoří náš životní standard, který někdo vymyslel, aby nás právě o tuto energii připravil prostřednictvím peněz.
Tady se můžeme malinko vrátit k tomu, že někdo, kdo nás vychoval, musel vzít svoji životní energii a směnit ji na trhu práce, abychom byli schopni sami směňovat.
A poslední fáze je zase závislost na cizí životní energii v období, kdy už nejsme schopni směňovat svoji energii za peníze. V tomto je důležitý sociální systém, ať mezilidský, či na státní úrovni.
V archespiritosofii si nemyslíme, že je špatné směňovat životní energii za peníze, protože tyto peníze nám mohou sloužit jako baterie na uschování životní energie. Špatné pak může být nakládání s touto baterií.
Vysvětlím na příkladu: směním životní energii za peníze a místo investice do sebe (zážitků či rodiny) si koupíme nějakou plastovou cetku, která byla přesně za tímto účelem vytvořena pro přesun životní energie. Vy máte cetku a ten, co vám ji prodal, získal váš čas…
Z tohoto poznání vyplývá že nám inflací není bráno tak z finančních prostředků jak jsme přímo okrádáni o náš život!
Dále je to jediné možné vysvětlení proč stále peníze, které nejsou dnes ničím podloženy stále drží směnnou hodnotu je to tím že jsou přenositelem životní energie což nikdo z ekonomů či finančníku nezveřejnil.
Archespiritosofie a jednotka životní energie
životní energie jako měna života
V Archespiritosofii platí, že nejcennější měnou není zlato ani peníze, ale životní energie.
Peníze jsou pouze zrcadlem toho, jak pracujeme se svou energií – zda ji plýtváme, směňujeme lacině, nebo zda ji dokážeme násobit vzděláním, růstem, tvořivostí a službou druhým.
Kvantifikace – „energon“ jako měřitelná jednotka
Každý člověk má svou kapacitu energie (čas, schopnosti, soustředění).
Hypotetická jednotka „energon“ umožňuje lidem vidět, kolik energie denně vydají a jak ji směňují.
Jeden energon = hodina vědomé činnosti.
Hodnota energonu roste nebo klesá podle toho, jak se rozvíjí naše dovednosti, vědomí a efektivita.
Vzorec pro přepočet energie na peníze
E = T × U × K
E – životní energie
T – čas (hodiny věnované činnosti)
U – úroveň dovedností (1–10)
K – koeficient efektivity (kvalita výsledku vůči vynaloženému úsilí)
Tento vzorec lidem ukáže, že stejná hodina času má u různých lidí úplně jinou hodnotu. To je klíč k pochopení, proč investovat do vzdělání, rozvoje a vnitřní práce.
Vzdělávání a osobní růst – násobitel hodnoty energie
Každé nové poznání zvyšuje úroveň U.
Každý krok k větší disciplíně a soustředění zvyšuje koeficient K.
Archespiritosofie učí: kdo rozvíjí sebe, rozmnožuje hodnotu své energie – a tím rozmnožuje hojnost pro sebe i své okolí.
Směna energie za peníze a nová ekonomika
Když lidé pochopí, že jejich skutečná měna je energie, začnou ji investovat jinak.
Přestanou prodávat hodiny svého života lacině a začnou hledat cesty, jak svou energii násobit.
To je most k projektu Vodnář – nový decentralizovaný ekonomický model, kde se měří a oceňuje právě životní energie.
Ezoterický přesah
Zákon vibrace: hodnota energie není jen v činech, ale i v myšlenkách.
Strach a chaos energii snižují, zatímco víra, láska a tvořivost ji násobí.
Meditace a vědomé rituály posilují zásobu energie – podobně jako trénink posiluje svaly.
Praktické cvičení
Bilance energie: kolik hodin denně skutečně dávám do činností, které mají smysl?
Vzorec: kolik stojí můj „energon“ dnes – a kolik by mohl stát, kdybych se rozvinul?
Plán růstu: jak mohu násobit svou energii tím, že se učím, tvořím a sloužím druhým?
Závěr – energie jako cesta ke svobodě
Peníze jsou jen prostředkem – ale životní energie je základní měna existence.
Kdo se naučí vědomě pracovat se svou energií, osvobodí se od otroctví systému.